Jako Malé Děti
JAKO MALÉ DĚTI
když se tě někdy zeptám
co nosíš ve svém srdci
kde láska má svůj dům
a kdo ti dlaně hřeje
když všechno se vrací
a smutek slzy nese
jen tvůj úsměv na rtech
takový mráz po zádech
než se celý schoulím
do tvé krásné náruče
než dojdeš kraj světa
než dojdeš dovnitř sebe
občas se to stává
že člověk trošku podlehne
pokušení jít jinou cestou
věřit ve falešné modly
a já se dívám na tvé rty
jejich teplo cítím
jako dotyk nekonečný
a kdo by chtěl
blázna s křídly
který svou hlavu prodal
já sám čekám na kytičky
které ti chci dát
a rozkvést je necháme
držet za ruce se budem
navzdor světu celému
který nás chce vycvičit
mít poslušné človíčky
a já věřím na lásku
říkal jsem to tolikrát
na zdi psal svá přání
kdo dá napít pocestnému
když v hlavě myšlenky se honí
a já budu do rána
na tvé ruce kreslit
všechno co máš ráda
plná srdce přetečou
tou jedinou řekou
do souznění i náruče
jeden druhému dopadneme
z letu z velkých výšin
kde čekali jsme jen
než pro nás něžná srdce
najde se ta správná půlka
co nikdy se neopouští
máš ji v sobě napořád
ach jak mám tě rád
tohle všechno jsou jen slova
ale v hrudi srdce bije
to jediní je opravdové
a já tak rád naslouchám
jeho slovu zbožnému
co na cestách mě našlo
a dalo smysl bytí.