Jakože Doopravdy
JAKOŽE DOOPRAVDY
milující čas
který tě na bedrech nese
tvá stále starší tvář
ozdoba na zrcadle
pod dekou hledáš
své tiché bdění
noc obklopí kolem nás
všechno co zdá se živé
nemám už náladu
hledět tak smutně
nevím ani netuším
kam kráčí naše slzy
jen malý člověk
hledá největší činy
bolest je hluboká
a stejně i štěstí
jen tenká hranice
co nic nezmění
celní kontrola
na tomto stanovišti
jen srdce k proclení
tak se necukej
a klidně zaplať
sám nemáš co ztratit
jsi jen jedna hvězda
z mnoha
opuchlá víčka
další probdělá noc
vstříc přichází ti bolest
asi jde na pomoc
zvonění budíku
a ráno v nedohlednu
jen skrze lásku
snad prohlédnu
a dojdu ke světlu
zatím je na konci
dlouhého tunelu
a slunce je rytíř
poráží tmu
vystupuji už na palubu
a vlny se lámou
o příď naší cesty
vytáhnu kapesník
a mávám na racky
tak takhle vnímáš svět
ozve se za tebou
hlas osudu
který je s tebou
a navždy má tvou tvář