Jarní Podzim
JARNÍ PODZIM
lidská mysl
všechno chce ovládat
splnit si své sny
a ostatní podmanit
lidská pravidla
určitě nás pohltí
jednou nezbyde nic
jen do skály vytesané zákony
nechceme se mi věřit
ani už se ptát
proč všechno musím znát
co mne vůbec nezajímá
já chci být volný
jen láskou spoután
chci mít hlavu v oblacích
jen s tebou se toulat
já nechci tu stát
mezi lidmi na náměstí
nechat si diktovat
co smím a nesmím
jen u tebe usínat
a probouzet se polibkem
něžně se tě dotýkat
a nebýt už ztracen
chci si tě hýčkat
a nosit na rukách
až uvěříš všemu
co já ti říkám
chybí mi dnes
jak ty jinde ležíš
své lože já daleko
mám už navždy
lidé se ptají
a jejich jazyku
já už nerozumím
jsem úplně jiný
než mne znají
jen ty víš
co ukrývám za tajemství
kde mé oči
s věčností se potkávají
kde všechno co znamená pro mě
to opravdu podstatné
stále se schovává
tak už jen
tak krásně dívej
do mých očí
už opravdu navždy
jsme spojení