Jedině Dokonalá
JIDINĚ DOKONALÁ
viděl jsem lístek
jak ze stromu se snášel
políbil zem
která mu život dala
a pak pod dalšími druhy zmizel
viděl jsem lístek
jak letí tu výšku
z koruny stromu
a beze strachu
jen líně se snáší
na tu věčnou zem
ohromen tím divadlem
aplausem ve stoje
chválil jsem přírodu
za výkon herecký
v němém úžasu
přede mnou provedený
kolik tisíc let
stále stejné představení
už kolik tisíc let
stále stejní herci
a já vnímal tu krásu
všedního dne
při stoupání po skalní cestě
až někam do nebe
a možná ještě výš
až ke slunci
kde jemu se pokloníš
a dívat se stále
kolem sebe tolikrát
vnímat nádheru
přírody kolem nás
nechat plynout
ten zurčící potůček
nechat ho běžet
do údolí po útesech
ať splyne s velkou řekou
a bude spojen
s větší silou
a já jen zrnko prachu
co kráčí po zemi
ale srdce otevřené
pro všechny nádhery
a rozplývám se nad výhledem
když vrcholky hor vidím
když vítr svou tvář
ovanout cítím
tak pocit mám
jak žiju rád