Jedu ve vlaku
JEDU VE VLAKU
za okny ujíždějícího vlaku
stmívá se
hlava znavená myšlenkami na ramena
tak těžce upadá
z lesa v dáli
stává se temný stín
i lidé z kupé mizí
kamsi do mlhovin
ta chvíle tmy co rozhostila se
je část bilancovat
prodat život a hříchy
pole temnější
jen město v dáli svítí
jak jakási bludička láká mě
zas do močálu
do marastu dní
mezi lidi, ach mezi lidi
to bahno se mi příčí
ta slova kolem mě
lidé se baví
i přes zavřené oči ta slova slyším
vlak jede
monotónně hučí
kola klapou
a já ujíždím kamsi do dáli
tma je stále větší
za okny není vidět už nic
z okna se stává zrcadlo
vidím v něm svou tvář
zamyšlenou a chmurnou
jak zařídit ať ostatní se zvednou
a nechají mě samotného
jak sobecké a zlé
jako já
mít celý vlak pro sebe?
chtít ujet před světem
chtít ujet před sebou?
v kolotoči co v hlavě mám
vzpomínky se promítají hádej kam
no přeci do očí
a vidím co jsem chtěl zapomenout
rychleji jen rychleji
a zase trošku dál
světla města v dálce
jak se jim vyhnout
nechci vystoupit na žádném nádraží
jedu jen jedu
a nic víc
a ostatní už vystupují.