Jen Hlupák Nehledá
JEN HLUPÁK NEHLEDÁ
to slunce které mi svítí
ta tvář v nekonečnu
která se ke mně blíží
je ti tak podobná
jako každý sen
co v poslední době
tolikrát se zdál
chci jen šeptat
ta slova plná lásky
do tvých krásných uší
ty verše psané
v souznění chvil
autobusem dojet
na konečnou všech cest
kde nic není
a nebe líbá zem
tam neláska bydlí
chci i jí dát
jen polibek nekonečný
vždyť kdo jiný
zaslouží si ho víc
než jen ona
půjdu tak pomalu
jen co noha nohu mine
kam spěchat chceme
jen sami k sobě
k vlastní záhubě
na polštáři z peněz
a postel ze zlata
taková doba se zrodila
pro hloupého člověka
miluji jen tebe
kolikrát jsem říkal
věřím své pravdě
je mi tak blízká
až se znovu narodím
zase patřím tobě
náruč otevřená
v každé lidské době
a já ti věřím
vším co jsi ty
jediný pohled do očí
dotyk a souznění
buď mi ještě blíž
jak nejvíc to jde
tenhle život nepromrhám
chci jen žít
v lásce a tvém náručí
divo má z lesních mlh