Jen Jedna Ruka
JEN JEDNA RUKA
jestli je všechno jako sen
tak proč mám chuť se probudit
proč nechci se dívat
za zavřenými víčky
na ten svět
tak trošku jinak
musím jen vnímat
všechny ty kroky
poslouchat slova
co zbytečné byly
už když ústa opustily
nesmím křičet
musím jen zírat
na všechny ty proměny
co nechci už ani vnímat
jen na jednom místě
přešlapuji neustále
přestojím připraven
měnit se víru
všech těch událostí a dějin
co se mne dotýkají
ještě jsem zapomenut
a přesto se probouzím
každičké ráno
už zase s kuropěním
a svoji únavu
nesu si na bedrech
tak náročné to všechno je
nebyl jsem básník
a ani setkání se smrtkou
mě z něj neučiní
tak si tu plkám
a štěstí mne nikdo neslyší
ráno se blíží
a nejsem v něm sám
kdo bude vstávat
hrobníkovi z lopaty
ještě mám úsměv
i když mi nepatří
ještě umím se ovládat
i když už nechci
tak slezu ze stromu
na pevnou zem
oblaka nechám nad sebou
a budu zase žít
jen ten váš sen
který je mi cizí
tu hru na jazyky
a hranice co nás dělí