Jen Tak Výhledově
JEN TAK VÝHLEDOVĚ
až budeš jednou
v klidu světa sedět
pod střechou mraků
skrz které padá déšť
na sklonku života
nádherný východ slunce
tam všechno krásné
můžeš dnes prožít
nemusíš hledět do dálek
všechno u nohou máš
svět své dary
přináší jen k tobě
ovoce ze stromů
na chuť trochu lásky
tvůj příbytek ze dřeva
teplem vyhřátý
láká tě do postele
přikrýt se trávou
a jen snít o všem
co nás se týká
kdyby se dalo
jen tak klidně být
nemuset hledět do budoucna
a ztrácet se v hádkách
hledajíce sám sebe
můžu ublížit jiným
jak žít sám se sebou
jak ustlat si pod zemí
a tíhu svého svědomí
nosit stále sebou
mám chuť se tě ptát
kdo jsem já
a kde vzala ses ty
kde naše rodná místa jsou
jak daleko od své lásky
od své lidskosti
může člověk žít
jak všechno co napsané
v sobě mám
má pro dnešek popřít
tíhu svých myšlenek
kousek moře
ať se osvěžím
tam kde končím
zase znovu začínám
zakletý princ
co motá se dokola
jediný polibek
může mne osvobodit
jediný polibek může mi
pro dnešek pomoci
ale co zítra
a další kruté dny
co bude za obzorem
opravdu netuším