Jenom Prostě Být
JENOM PROSTĚ BÝT
jaký jsem člověk
jaké mám svědomí
ve svých citech
tak stálý
i když nesmělý
podej pohárek
plný naší krve
vypijeme do dna
červenou barvu
našeho souznění
když uleháme
pěkně vedle sebe
na jednu postel
kde se dá žít
kde všechno jest
společné a něžné
doteky i polibky
když mi tak chybíš
když chci s tebou
tolik moc snít
nad vším okolo
co vlastně jsme my
napsané touhy
na celém světě
tak utíkej do lesů
utíkej a nezastavuj už
když chceš jenom
tak klidně být
schovaní v kapradí
nebo třeba v jehličí
a vidět svět trošku
jinak než ostatní
ptám se potom osudu
jestli jsme lepší
nebo jen horší
než všichni ostatní
položím do trávy
poslední slovo
nechám ho obalit rosou
než zase oněmím
a všechno kolem sebe
nechám jenom plynout
vždyť už není potřeba
někam spěchat zase
vždyť už jenom všechno
odvane vítr s časem
a my tu zůstaneme
v podobě všech
krásných jiter