Ještě Lepší Než Se Zdá
jen jeden čas
co dává smyslu
ten pro nás společný
strávený na obláčku
někde uprostřed tužeb
tak krásně nekonečných
bolavé ruce
od nekonečného souznění
od bolesti u srdce
když den se nepodaří
za hvězdnou oponou
je nový den
a já se ho bojím jen
poslouchej srdce
strašlivě tluče
nepokojné duše
bloudí po schodištích
stoupáme vzhůru
nebo nás to nese dolů
já ptám se jen
zmatený v sobě
ještě chci tě držet
za ruku tak pevně
chci s tebou usínat
pod oblohou jakoukoliv
světlo v nás
na chvíli zhasnout
nechat se rozplynout
do naší nekonečnosti
vidíš svět v jiném úhlu
cítíš všechno v sobě
jak krásně bouříš se
nechceš se stát
otrokem světa lidí
na vrcholu svobody
na té malé špičce
navždy se udržíš
jestli jsi v sobě tak silná
jak já znám tě
nikdy nemám strach
kam dojdeš spíš
než kdybys nenašla v sobě
ten pramen pití
po němž tak žízníš
já s tebou ucítím
ty modravé dálky
volání osudu
ať vyrazíš mu vstříc
beze strachu a navěky