Ještě Mnohem Dál
JEŠTĚ MNOHEM DÁL
za oknem svět žije
ty ve svém vězení
doba mezi narozením
a tvojí smrtí
počítá se na dny
v tvé zlaté kleci
já dívám se oknem
jak ulice žije
stejně ven nevyjdu
co hledal bych
tvoje hlava zmrzačená
zůstává doma zavřená
jako slon v porcelánu
chobotem rozbíjím
co nedalo se nohou
a slovy ublížit
to zvládneš pokaždé
tak nečekej na zázrak
vystup ze své ulity
vítej slunečný dne
co vtíráš e mezi domy
mé srdce ledové
možná něco obměkčí
třeba vzpomenu si na lásku
na krásné dny
v objetí tvého já
třeba ještě nejsem ztracený
třeba mám ještě naději
tu pověstnou poslední
třeba ještě tluče
v tvé dlani to teplo
co si matně pamatuji
to pulzující srdce
co nosíš v rukách
a rozdáváš na potkání
když padne noc
všechno se vzdouvá
a já tuším matně
jak slunce vypadá
při pohledu do plamenu
svíce na stole
duše se otvírá
a já mluvím stále víc
vždyť co není promlčeno
musí vyjít ven
musí projít ústy
při každé tvé zpovědi
ať nebe vezme si
co jen jemu náleží