Ještě Něco Málo Mám
JEŠTĚ NĚCO MÁLO MÁM
nakrmit své vnitřní mládě
vším co jsem já
ať ochutná od otce
jeho vlastní krmi
na víčkách trochu prachu
to jak je nechceš otvírat
pohled tě děsí
na konci té cesty
malý člověk sedí
a možná chce ti něco říct
tak poslechni srdcem
třeba jen chce ti všechno dát
celou moudrost světa
jestlipak umíš ji přijmout
a věřit co bude dál
naložit s darem
taky trošku s pokorou
já nejsem člověk jeden
jsem tu stále s tebou
na kousku své dlaně
mám kamínek z moře
a v něm je všechno
co ti chci dát
všechna má láska
a souznění nocí
kdy všechno je blízké
a já se ti vracím
tulák po noční obloze
po sněhových vločkách
kdesi na ledové kře
tam všude zanechal jsem stopu
svého bývalého já
teď jsem tu jiný
a přesto stále stejný
zapomenuté dere se navrch
a co bylo mé
tlačí se do podvědomí
kde usne zas
a bude čekat na probuzení
polibkem krásné princezny
abych už nikdy nezapomněl
ani v dalších životech
všechny své hříchy
všechna svá trápení
abych vyšel čistější
do nového století
které mi na záda
napíše svůj vzkaz
o víře i lásce