Ještě Nezapomínám
JEŠTĚ NAZAPOMÍNÁM
tak jsem kráčel dál
po cestě svého života
viděl a mluvil se všemi
které měl i neměl rád
teď nějak slova schází
všechno kolem nás
opravdu jen letí
a v našich životech
nevyřčené otázky
co všechno spláchnul osud
odteklo do stoky
nahý a hladový
mezi lidmi sám
takový malý vlk
co má pořád strach
sám sobě lovcem
i věčnou kořistí
honím se dokola
za ocasem svým
a bezbřehá touha
omílá břeh
než utrhne se břeh
už zbývá chvíle jen
a potom nic
pohltí tě tvá nicota
snad jen láska
ta jediná je živá
copak se mi hlavou honí
asi všechno nebo nic
tak dívám se na talíř
stále je prázdný
nedal jsem si nic
a teď prosím ostatní
hluchý a slepý
ke svým nářkům
pomocnou ruku nabídnu
když chvíli vydržím
necuknout a neutéct
do tepla našeho
ke krbu našich srdcí
kde rozehřeji se
a pak se znovu narodím
do tvé náruče
jako všechny ostatní životy
když stýská se mi neustále
po našem souznění
a nekonečném líbání
které s tebou zažívám
když svět je kolem nás