Ještě Trochu Víc
JEŠTĚ TROCHU VÍC
tak kam nás odval čas
tam kde všechno končí
a začíná ten ráj
kam chodíš spát
a kde se mi probouzíš
kde všechno chtěl jsem mít
a dostávám o něco víc
mimo světy a blouznění
duše unavené
prosí o odpočinutí
hlava silně bolí
a ve všem zmatek
a můj hlad
nikdo neukojí
proč píšeš se mnou neustále
o věcech mezi zemí
a opravdovým peklem
tam kde jsem našel
tvou krásnou tvář
kde prodal jsem sebe
a ještě chci mít rád
neznaboh co věří
v sílu mysli
a na lásku co letí
kde všechno bylo takové
a teď držím za ruku
jen sám sebe
noci jsou dlouhé
když bolest je v tobě
nejvíc lidí zemře
prý kdesi nad ránem
a knihy jsou plné
těch dobrých konců
jestli si myslíš
to samé co já
patříme tedy k sobě
jen se tak ptám
kde jsou ty hranice
které v sobě mám
tak dávám do rukou
jenom těch tvých
svůj osud tak rád
neublížíš nikomu
a já chci mít rád
jen toho kdo dává ti volnost
a nechce mě vychovat
schovám tvář do dlaní
ať skryje se bolest
alespoň pro dnešní večer