Jseš jen má
JSEŠ JEN MÁ
ach každá probuzení
tam kde cítím tebe
ještě včera v náručí
dnes prázdná postel
za tvým slovem něžným
šel bych daleký
ten světa kraj
jen k tobě a u tebe
spočinout v lukách
vzpomínky nádherné
z duše nezmizí
to co prožil jsem
nevezmou mi kati
všedních dní
tak něžná byla jsi
v mé touze utopená
když cítím tvou tvář
ach dech co bodá
co tvé doteky
tvá slova někdy pouhé myšlenky
dělají s mým já
neumím pospat
slova dochází
zas úží se dech
bez pravdy žít dá se
bez poznání ne
co bylo dřív
láska nebo touha
poznal jsem tebe
ach má vílo nedostupná
šeptat ti verše
do ucha za tmy tmoucí
držet se tě
nepustit už nikdy více
tebe z osidel lásky mé
naivní a blázen možná ano
třeba ne
polibek tvůj
po staletí neměnný
v dalším životě
poznám ho zas a zase
náruč otevřená
v duši stále tebe
slova pletou se
vletí do větru a zmizí.