Jsi Má a Já Tvůj
JSI MÁ A JÁ TVŮJ
v té veliké lásce
jenž zrodila se z nocí
kdy čas běží a plyne
kde není žádné snění
když přání
mění se ve skutečnost
to poznání při úplňku
zrazen sluchem svým
poslouchám stále znovu
a slyším opravdu už jen co chci
někdy se dívám do propastí
jindy utíkám přes louku
nevadí mi smutek
jen strach a samota někdy bolí
však jediná myšlenka
na tebe je jako chvojí
které se stane mi domovem
na toulkách lesních
když vše je chvíli dané
a nejsou žádná ale
poskoč si se mnou
prosím ještě
vždyť jak zapomenout
na něco na co se nedá
když v mé náruči
byla jsi schoulená
jednou zažít ten pocit
dnes navěky tě ochráním
v té touze a víře
jsi má a já tvůj
podivná slova
z úst do trávy letí
zachytám paprsky
nevšedních dní
slunce si přes oči
zatáhlo závěsy z mraků
to abychom byli sami
než luna vylezla
po žebříku na nebe
byla slova zbytečná
já propadl se
do toho co jest tvé
a já na tobě miluji
totiž do všeho co jsi ty
zase znovu
opitý tebou
když nad ránem
v dlaních svou hlavu bolavou
nesu ti s láskou k tobě.