Kam kráčím
KAM KRÁČÍM?
prašná cesta v údolí
mezi horami slz
tvé tělo zmučené
vystavené ve vitríně
nepostaví ti nikdy
mauzoleum
ani pomník v klášteře
touha láska zapovězena
pro lidi v jejichž srdcích
usídlil se žal
hladit tvou tvář
vzít ji do dlaní
šeptat nebo křičet
jaký význam to má
bez slov dá se říct
někdy mnohem víc
co chybí mi najdu
v tvém smíchu
palčivé doteky stínu
minulost budoucnost
prázdné jsou pojmy
láska je květina
uvadá a znovu rozkvétá
vstaneme z popela
zase spolu každý sám
v náručí touhy bolestné
pravdu se nedovíš
oči zavázané šátkem
na cestu nevidíš
pojď za mým polibkem
natáhni se jeden krok
zmizím dřív než padne rosa
v rukách a duších chlad
pozor na křídla zlámaná
vějíř lásky medové
jak včela je
bodnutí jedem bolestné
smrt není konec
třeba začátkem
v náručích cizích lidí
usneš mi zas
co zbude na mě
jen to co zanecháš mi pod stolem
v kalužích slz
písečné dálavy
brodím se tam
nenávidím je
nechápu jejich krásu ani smysl
zaprodám svou duši ďáblu
když mi tě dá
jeho pohled sklopený
odpověď mi jasná.