Kap kap
KAP KAP
posaď mě prosím na židli
zavaž mi oči šátkem
povídej mi věci krásné
potichu se vytratíš
stejně jako vždycky
budu sedět s očima zavázanýma
člověk se naučí
žít i s kudlou v srdci
i s duší černou
jak noc v poušti
po tvářích tečou mi cosi
nevím zda jsou to slzy
nebo déšť co padá z nebe
v potůčku mezi kořeny
zase hledám jen tebe
naberu do dlaní
tu vodu ledovou
omyji si tvář
větrem tak bolestně ošlehanou
to zase jen proto
abych necítil slzy
tečou mi po těle
po kapkách se ztrácí
tečou a chladí mě v podzimu letošním
procházím místa
kde měl jsem tě v náručí
kde polibky stromy
jako potlesk plašily šustěním
tohle je náš svět
svět uprostřed oceánů
pustý ostrov
přikrytý pískem
procházím s tebou pobřeží
v klidu a nerušeně
ruku v ruce
nelituji a netrhám
kalendáře minulých dní
stačí mi jsi
se mnou tolik krásných dní
v touze a citu
zrozeni pro něhu
skrytou za surovost
když za vlasy tě chytnu
až mořský příboj přikryje nás
poplavem spolu kousek dál
to moře slané
jsou vyplakané touhy
všech lásek zrazených
a po těle cítím slzy
kap kap