Katedrála Život
KATEDRÁLA ŽIVOT
v tichém kostele
mezi řadami lavic
procházím se jak kněz
s modlitbou
která je mi na nic
v modlitbách nenajdu
to co hledám
vždyť snad jsi skutečná
a ne jen přelud
i když se mi často zdáváš
s kapucí na hlavě
pohled do země
jak provinilé děcko
a já přesto vím
Kdybys chtěla
dám ti všecko
jenže v tvé skromnosti
a v záplavě citu
jaká máš přání
splnitelná dnes
do vínku sudičky
daly nám lásku
která nás naplní
na několik životů
bojím se o tebe
o tvou víru
kterou zničil jsem
za dlouhých nocí
v tvé tváři vzrušení
a smutek umím číst
neplač dnes ani zítra
když zdá se ti beznaděj
jsem stále s tebou
v srdci zapsán jsem
za ticha v nitru
slyším tvůj hlas
neboj se ráda tě mám
a já uklidněn
tím známým hlasem
co tak rád slyším
vzdávám se všemu
v té katedrále jménem život
bloudím mezi temnými zákoutími
abych lépe viděl
tvé světlo
veď mě lásko má
z něžným jménem
tvoji tvář vidím
tichý a přeci škodlivý blázen
co nechápe spoustu věcí
však jedno je mu jisté
miluji tě, miluji tě