Katovská Smyčka Osudu
KATOVSKÁ SMYČKA OSUDU
dostihy s minulostí
dál jejím otrokem
všechno se mi vrací
zpátečním východem
ventily v lidech
přetopené kotle
potřeba svých snů
už jenom bledne
do rakviček k spánku
jenž bude věčným
ukládám vše co chtěl bych říct
přiznám se bez mučení
přecitlivělé srdce
klepe si na čelo
s každou další otázkou
slzy se hrnou
nezastavím jejich proud
dnes nezvládnu to
v zrcadle na pódiu
nahý snad bez kůže
co vidět v kostech
zatnout do srdce
že by pomsta byla
opravdu nejlepší prostředek
dát hlavu do písku
jako ten pštros
neříkat nikdy pravdu
chodit klidně bos
jen aby nenašli mě
v tom mém světě
poslední útočiště
kromě tvojí náruče
vím co si myslíš
i já mám svá přání
však kdo vyslyší
mé bolestné volání
dám si pohárek
dnešní beznaděje
oplatku zapomnění
snědl bych vesele
za své účty
zaplatím znovu
vždyť já vím
přeji jim jejich snahu
umlátit mě vlastními výroky
básničky na ubrousek
napíšu si zase znova
pak utřu si do nich slzy
vysmrkám svoje hříchy
jen dotknout se tě
abych cítil sílu
od tebe má lásko
když dnes ji nemám
oplakám víru i naději.