Kde Vzpomínky Nestačí
KDE VZPOMÍNKY NESTAČÍ
všechno mi utíká
splašeně a neustále
kam noha moje vkročila
tráva dávno neroste
věčné pochyby
o své vlastní existenci
tak krčím se v koutě
kam mne odložili
možná bych po stěnách
mohl lézti
třeba jako pavouk
u stropu se držeti
kdo má ještě naději
na lepší svět
ptám se opět
svého soudu
kam mne dnes zavedl
kam odložil mé já
narozené z hvězd
vždyť smutek nebyl vždy
mým přítelem
úsměv jsem měl
než jsem ho kamsi odložil
zapomněl na dítě
o v sobě měl
a teď svět
zase se jinak točí
a já jen kolečko
v hodinkách světa
kde hledám sebe
než byl jsem prodán
a teď všechno kolem
točí se jinak
než byl jsem zvyklý
dám ti pusu na tvář
kde ztratím svůj klid
a věčné myšlení
náhle se propadnu
do jiných dimenzí
třeba se povede
vyjít trošku čistější
bez myšlenek a trápení
opatřený štítkem
nesahat na exponát
jako bych žil
tu tisíce let
tak dejte mi v muzeu
můj vlastní podstavec
abych se neutopil v nekonečnu