Kdo Nemá Pochyby
KDO NEMÁ POCHYBY
když se tvář
zkřiví ti bolestí
když se ruměnec
který máš ve tváři
mění ve zlost
kterou máš někde
ve svých temných zákoutích
kam lidské oko nevidí
a srdce je vzdáleno
tisíce světelných mil
tak někdy se měníš
z beránka ve vlka
co chce zahubit svět
a ve všem tom podobném
není přeci hřích
přiznat svou temnou
neviditelnou stranu
natáhni si provázek
a nad jeho délkou
klidně si medituj
a když poletí slunce
vysoko nad hlavou
nespleteš si ho z kometou
na jejímž chvostě
chtěl by si začínat
a tvůj svět
změnit na trošku jiný
kde chmur nebude tolik
a spíše převládne
nádherný smích
tak pojď mi na ruku
a řekni pár slov
třeba o tom
jak chápeš mne
že jsi se mnou spojená
a i ty cítíš
někdy všechny ty pochyby
nad tím kam svět kráčí
a kdo je mu nejblíž
kam nás vítr zavál
a jestli má cenu
přemýšlet ještě nad nápravou
sebe samých
tak vítej v neurčitém světě
kde všechno má
rub i líc
a přesto nevzdáme
prostě spolu žít
a nejen prostě být