Kdyř Víla Odpočívá
KDYŽ VÍLA ODPOČÍVÁ
mám tě plné srdce
a duše křičí touhou
po tvém tichém souznění
po doteku z nebes
a půjdu do světa
s láskou nekonečnou
a šat kdesi potrhán
v ruce pár růží
které chci ti dát
modré z nebe
padá mi do vlasů
a můj úsměv blázna
provází lidi
na všech klikatých cestách
co chci všechno dát
může se ti stát
z vesmíru dostaneš dar
opravdového milování
pojď se mnou
chci tě držet za ruku
když jdeš sama
po té cestě do vědomí
která tě vede do nového života
kde začínáš opravdu žít
neboj se strach umře
se zrozením sebe
mám tě planou hlavu
a oči hledají pevný bod
v tvých slzách
které ti s láskou utírám
chci ti být blíž
držet tě v náručí
a vidět tvou něhu
která se ven dere
a proudí plnými doušky
a já se rozpustím
v tobě tak rád
jeden pohled do očí
a běžím s květinami
tam za tebou do ráje
kde jsem s tebou tak často
a ještě víc tě chci
čekám na nárožích
čekám pod slunečnou oblohou
a kapky deště chytám
za límec promočený
a vždy budu tak rád
když se objevíš
a svůj úsměv mi dáš
do kapsy si sáhnu
a své básně
číst ti dám tak strašně rád
blízkost se měří
vzdáleností srdcí
má něžná dokonalá