Když v Básni, Je Báseň
KDYŽ V BÁSNI, JE BÁSEŇ
šel jsem zase
jako básník vyvrhel
proti proudu v davu
ten mrazivý den
schovaný do sebe
zahřátý svou láskou
každým krokem do nebe
tam hezky za tebou
propadl jsem divé lásce
vyvěrá někde v podzemí
spojení mezi nebem zemí
proud jenž se nemění
na tvém krásném těle
odpočívám rád
jen tak ležet
držet tě pevně
co má si člověk víc přát
být nebo ne
tohle není pro mě
zrozen z lásky vesmírné
teď všechnu dám jen tobě
básně kvetou na loukách
stačí je jen utrhnout
každá svůj příběh má
nesmíš se zaleknout
když hledá člověk sebe sama
v tomhle krutém světě
která síla bude větší
srdce nebo mozek
na všechny otázky
co kdy trápit by tě mohly
odpověď je jediná
čemu chceš věřit
právě proto poznal jsem
tvůj voňavý svět
ještě chvilku jenom lež
chci obejmout tě pevně
a držet navěky
do skonání světa
vždyť takhle má to být
jestli jsem jen naivní
nebo jednou věřím
jsi vyvolená z davu
který na nás syčí
každý jeden na okraji
tam však dá se žít
možná vůbec nejlépe
když pravidla se bortí
a ty jsi mi stále vším
nechci nikdy zapomenout
na jedno jaro
a tisíc zim
zamrzneme spolu
a už nás nikdy nenajdou
budeme snít spolu.