Když
KDYŽ
asi už stárnu
když se mi pod víčka
občas zatoulá
poslední slzička
když se mi zdá
že život mě mění
když náhle křídla přistřižená
přesto se mnou letí
když všechno je jiné
a není to ničí zásluhou
jen potkat lásku
a náhle být sám se sebou
spokojený v zrcadle
když tvůj polibek
žene mě do náruče
tohle je náhle nepoznané
čistý list
v ruce držím
a mám o čem psát
a prosít svůj písek
mezi prsty bláznů
pojď mi do náruče
jsi mazlivé kotě
to jediné opravdové
mám všechno v sobě
a ty jsi můj čtenář
když si mě pod rouškou tmy
tak něžně svlékáš
a tvůj pohled zamilovaný
prozradí to opravdové
co nikdo nepochopí
vždyť je to jen tvé
tajemství nekonečného zrození
lásky napsané ve tvářích
kde náhle se objevil
tvůj přítel smích
a psát vzkaz do láhve
poslat ho po moři
a nečekáš odpověď
když vlny ho unáší
někam do dáli
a tvou tíhu odnáší
vezmi si písek dlaní
cítíš jak hřeje
třeba jako kamínek
co dostala jsi z lásky
ve tvaru srdíčka
a navždy víš
proč patří právě tobě
jako mé slzy
i mé básně psané
v tichu svého já
když na povrch vytrysknou
aby mohla láska žít
v nekonečném souznění.