Klec Pro Dva
KLEC PRO DVA
vychází moje večernice
jako slunce noční
jdu do světa za hvězdou
která se mi ztrácí
nehledám nemožné
jen trošku lásky
nejsem první
nejsem poslední
už nebojím se toulat
po lese i loukách
ž nejsem jenom hlava
posazená na ramena
chci trošku spánku
abych mohl bdít
chci trošku souznění
a pak už nic
chci dívat se na tebe
jak jsi dokonalá
jak vítr v tvých vlasech
svůj tanec dělá
už nebudu hřešit
na všechno kolem nás
už budu jen koukat
jak rád tě mám
ve svitu divé luny
umírám i rodím se
třeba jako upír
nebo vlkodlak
v knížkách hledám
odpovědi moudré
jako by srdce
nestačilo na vše
co k životu potřebuji
dokud tluče ještě
všechno je správné
všechno je dokonalé
už bych nejraději
rozpustil se ve vesmíru
jako nekoneční energie
proletěl bych svět
na každém hezkém místě
zůstal bych na chvíli
posedět a pobýt
až tvá ruka
unaveně klesne
já lehce jí chytím
až usneš mi v náručí
budu tak šťastný