Klíč
KLÍČ
kapky rosy v trávě
sbírám do dlaní
tvou něžnou tvář
s nimi tak rád omyji
růžovou vodou
pokropit tělo tvé
být ti sluhou
lásky bláznivé
mraky přes hory
nad hlavou nám plují
dva blázni
deštěm smáčení
zamilovaní a usměvaví
v dálce blesk
rozštípl starý strom
v srdci křik
nepustit
ozývá se
tvá tvář odplouvá
na loďce z papíru
sny se probouzejí
v nocích temných
překročit svůj stín
překročit tvou moc
být tou kapkou rosy
a po tvé tváří téct
tam kamsi do hlubin
do temných zákoutí
lidských těl
znovu nalezen
a náležitě zatracen
v pýše padáme
jeden druhému do něžné náruče
ne těla
jen duše a srdce se spojila
v dálavách cizích vesmírů
bereš ten klíč
od skříňky nadějí
rozlomíš ho ve dví
obě půlky zahodíš
pohled do očí
upřený a upřímný
v nich tajemné tůňky
a rybky barevné
za smích maskovat
co tíží nás
v dnešní zvláštní den
kdy láska v pirátském korábu vyplula
potravou hlubin tajemných
stáváš se rád.