Klid Před Bouří
KLID PŘED BOUŘÍ
tak jakou máš tvář
co se ti v ní zrcadlí
kde bereš sílu
ráno vstát
na co si hraješ
když neslyšíš nic
jen skrze tebe
protékají myšlenky
a ty jsi v nich
na chvíli se zbavit
truchlících slov
jen na chvíli vyměnit
ta svá divná pravidla
která ti nedovolí
nikdy se usmát
a být sám sebou
jen stále tvé bloudění
mezi světy zla
mezi světy mrtvých
a těch divně živých
a slunce si klidně
každé ráno vychází
a večer klidně zapadá
a já své strachy
ty co mne obklopují
dávám klidně spát
a oni se zase probudí
a budou mi dělat doprovod
a za zády budou mi stínem
a tak se plahočím
s hlavou na krku
a přitom toužím
zapomenout na všechno
co mne dnes trápí
vždy když oči otočím
tam nahoru k nebi
cítím se tak šťastný
když po nebi plují
obláčky mraků
jen sklopit zrak
k temné zemi
a hned v hlavě
zase klíčí chmury
a tak si zabalím
své dnešní štěstí
a nechám si ho na později
určitě se bude hodit
až se zase zadívám
do hloubky svého já