Klobouček Pokladů
kde se všechno bere
kam kráčí naše kroky
a kdo je chce řídit
nemám chuť poslouchat
svoji otravnou hlavu
co mi říká nesmysly
chci rozletět se
na všechny strany
od ní navždy pryč
jídlo pro chudé
pár kořínků a oheň
který mne očistí
dopřeje teplo
když nohy mi mrznou
a já nechci víc
než ten polibek
jako vždycky od tebe
když ztrácíš se mi
a já nemám sílu
neustále se vracet
do minulosti ani do budoucnosti
ztracen mezi světy
muž beze jména
ani věk nemám
tak skoč si se mnou
jeden jediný tanec
může skončit smrtí
ale co na tom záleží
kdo se doopravdy bojí
umírá ještě dřív
nahoru do skal
vede jediná cesta
plná strachu a bolesti
až budeš nahoře stát
teprve potom pochopíš
o co všechno mohl jsi přijít
kdyby ses opravdu bál
miluju smích
na tvých očích
a smutek ještě větší
hloubku má
přesto se dívám tak rád
a přemýšlím nad vším
co týká se života
i když se to někdy nezdá
a probouzím se s potem
který mě tak ledově hřeje
co můžu změnit a co ne
chci křičet a mlčet