Klobouček
leštím si pleš
na své hlavě
hladím své myšlenky
co kráčí kolem mne
jdu si tak snít
o všem kolem sebe
chci se dívat oknem
na okolní svět
když překonám strach
ze všech těch dní
vykročím do zahrady
a půjdu ti vstříc
jen mne něžně obejmi
polibek přidej
hned budu šťastný
když se schoulím
do svého ticha
postel už chladne
a kde jsem já
už asi na cestách
tak se dívej
jak ti zase mizím
přes zavřená víčka
sny ti vzývám
ať tě na chvíli
místo mě zastoupí
chci ve spánku
vidět tvou tvář
na chvíli s úsměvem
jdi do lesa
najít svůj klid
uprostřed vzduchu
kde vidíš sám sebe
nebe je ti zrcadlem
tam všechno je
víra i láska
něžnosti i doteky
a já tu čekám na tebe
stále moc smutný
jakoby se bál
celý ten sál kolem mne
byť jediného úsměvu
jen jediného chvilkového tance
vše kromě spořádaného sedu
je tu asi zakázané
porušením pravidel
vystavíš se postihu
vlastních myšlenek
vlastního strachu