Koktejl žití
KOKTEJL ŽITÍ
dám si koktejl ďábelský
z rozinek a růží
vypiji ho do dna
hlava se mi zatočí
kolena se podlomí
dopadnu na zem
budu takhle spát
bez lůžka i bez hrobu
jen ležící
v chladném ránu
v hlavě bouřící
lásko má milovaná pasti
pod jedinou lampou
na všech cestách
pod tou poslední
co ještě svítí
stojím zimou se choulící
sám do sebe
do svých teplých vzpomínek
do lásky k tobě
oči znavené
připravené na poslední spánek
led sedá na víčka
už ztěžka je otvírám
nezhasínej lampo má
dej mi světla ještě trochu
bojím se vyrazit
do tmy do dáli
avšak musím přeci dál
nezůstanu stát
na té půli cesty
vykročím vstříc
do loterie života
jeden los
v něm barva tvých vlasů
i barva tvých očí
zlatavé pomníčky
všeho po čem toužím
zmrzlý a hladový
lačný po tvém těle
osud se mnou
roztáčí si valčík
v tempu vpravdě vražedném
ve spirále na klouzačce
nezastavím už se
proletím skrze čas
až na dno všeho žití
do bláta a smetí
co v sobě ukrývám
do komnaty třinácté
vstupuji zas se strachem
bez pomoci tvojí
neumím a nechci žít.