Kolotoč Všedních Dní
KOLOTOČ VŠEDNÍCH DNÍ
polibek ještě schází
objetí je daleké
možná jsem už tolikrát psal
co všechno mi chybí
kdo jsem a kam jdu
nekonečné moře
které mne obklopuje
já toužím po dotyku
po malém pohlazení
dojdeme si nakonec
až ke světům
které jsou neznámé
přesto toužím po nich
na každé odbočce
zase znovu se postavím
a rozhled kolem sebe
mám tak obrovský
vytáhnu si zlomenou sirku
abych věděl kam jít
když srdce třeba
teď na chvíli tápe
já mám trošku strach
možná se ztratím
třeba najdu někde
úplně jinde
krok za krokem
k lásce nekonečné
krok za krokem
ke smrti další
opravdu končí život
někde v lidském těle
nebo si duše
nese svoje poselství
někam mnohem dál
kam lidské oko nedohlédne
kde smrt není
jen se zdá o ní
slovo bez konce
myšlenky bez začátku
protknuté v nekonečnu
tam kde jsem tě potkal
lásce slova nestačí
chce jenom žít
svými křídly přikrýt svět
já patřím ti
vždyť to víš
sama tušíš všechno
co mezi námi je
jen si to připustit