Kormidlo Života
KORMIDLO ŽIVOTA
nemám na srdci
tolik zvláštních tužeb
na krku závaží
od minulých let
další krok do neznáma
na povrchu měsíce
jiná planety i žena
lákají mne stále
chci v tvém náručí
spočinout na chvíli
usnout a dívat se
jak krásné sny
máš i ty
moje velké srdce
plné všeho kolem
jak pohárek na vodu
plníš se neustále
nové zážitky kolem
a já ti chci dát
všechna svá přání
touhy ti složit
k tvým krásným nohám
zamilovaný blázen
do zvláštní ženy
kdo pochopí bezhlavé
rychlé kroky na dláždění
neslyšet už víc
kolem sebe nenávist
zatnout zuny a jít
nehledat už nic
já se taky bojím
na konce cest
může tam být kříž
a ještě mi věř
není to zlato kolem tebe
když se to třpytí
je to pozlátko
pro hloupé lidi
ty jsi byla jiná
a ještě stále jsi
já se na tebe dívám
a pořád ztrácím dech
kdo by se ještě divil
když není o co stát
myšlenky největší
jsou naším prokletím
kde srdce cestu má
tam chce jít
malá holčička
se slzami na tvářích
už přeci dávno nejsi
kdo má právo
určovat ti směr
jen tvá víra je cestou
po ní jediné jdeš