Kostelní Zvony
KOSTELNÍ ZVONY
snáší se z nebe
takový tichý déšť
místo kapek vody
jen lístky květin
pestrobarevně smáčí
lidi pod deštníky
padá a voní
jako lásky souznění
kéž by i pláč
mohl se změnit
v barevnou rosu
tam v trávě ukrytou
pod jemnou peřinkou
utkanou z pavučin
má lásko jediná
můj miláčku krásný
když spíš
nejvíc ti chci říct
slovíčka lásky
zamilované verše
chci se ti dívat pod víčka
na krásné oči
a ty bezbranně spící
také plná vůní
a já tichounký blázen
co připlouvá z nebe
z druhého břehu
abych s tebou splynul
do jediného pohárku
a až budou pít
z našich duší víno
to červené chutné
jako červánky a jitro
jako východ slunce
jako vinice plné hroznů
budeme šeptat
ve všem láska je
a kdybych se uměl modlit
v kostelech na lavicích
v tom šeru
přes vikýře koukal bych
stoupal bych na věž
abych rozhoupal zvony
proč někdy jsme neteční
a jindy tak smutní
a chci slyšet
to jejich BIM BAM
jak tlukot srdce
které jsem ti dal
ať rozletí se ten zvuk
a roztrhá mou hruď
abych i já mohl se rozletět
na tisíce kousků
a splynout s tebou
v jeden zvuk.