Kotrmelce A Pády
KOTRMELCE A PÁDY
nemám srdce nekonečné
přesto se tak cítím
jedny oči ve tmě
pro lidi společné
ticho místnosti
a těžký strop
na hlavu ti spadne snad
když není ti dáno
dívat se dál
vlastní pýcha
nepředchází žádný pád
ve vzduchu cítíš
tu velikou změnu
kdo dá polibek
jen tak neznámému
otevře své srdce
a poprosí o lásku
je tu s námi
vždyť víš miláčku
náhrdelník z perel
pozlátko lidské duše
nemám chuť všechno vidět
odvrácená tvář
a jen zmatek zůstal v nás
teď něco říkej
teď něco křič
když ticho je tíživé
a do dlaní svou hlavu
nejen pro dnešek chceš skrýt
a slunce na obloze
kličkuje v náručí mraků
a hledá samo před sebou
klidný stín
pod starým kaštanem
přes korunu stromu
dívám se na nebe
a lačný jsem
co v životě poznal jsem
a knihy odložím
tisíckrát řečené totéž
tak si má to být
jen poleť ptáčku do nebes
neboj se výšek
ani já se nebojím
jen tiše růst a nezvadnout
nehledat něco zvláštní
chycené v dlani propustit
svobodu jen dát
sobě i ostatním