Kouzla Proměny
KOUZLA PROMĚNY
plná tvář
smíchu a pláče
na tenhle den
čekalas staletí
a stejně jednou přichází
a já se dívám
oknem do zahrady
kde měsíc svítí
hvězdičky nejsou polekané
a sami na sebe hledí
v průzračné vodě
zámeckého rybníčku
kolik nemocí
musíš lásko překonat
kolikrát si vždycky plakala
a tvá pravá podstata
přišla ti vzdálená
v nedohlednu pohřbená
a vždycky vstane z popela
a já se chci zúčastnit
tohoto nevšedního kouzla
proměny osoby
v novou skutečnou bytost
a někde nahoře v nebesích
určitě duše drží palce
chce se ti opět brečet
a ještě víc se smát
tak jen mou ruku
ve tmě hledáš
sám ti vklouznu do dlaní
stanu se prvním psaním
které chceš číst
do hloubky zkamenělá
a přesto tak nádherně živá
stojíš tu dnes
a už žádný strach ani stres
jen víčka přivíráš
kamsi do dálky
něžně se díváš
a já cestou necestou
z pohádky do pohádky
z hrobu do života
tam kde ses narodila
ve své krásné čistotě
poznávám tě teď
na cestě pro blázny
jek by řekli někteří
však není to trest
sám sebou být
poznat své srdce
a jen jemu říct
podle tebe chci žít
jsi něžně krásná
a já ztrácím dech
pod pohledem bohyně