Kraj našeho života
KRAJ NAŠEHO ŽIVOTA
zahleděn do skal
které se kolem mě tyčí
nezapomínám na lásku
která v srdci klíčí
roste z ní mocný strom
a já plavu si v tobě
ty někde daleko
nikdy jsi mi nebyla blíž
šeptem i křikem
budím spáče ze snů
polibkem i touhou
stala jsi se mi
tvé rty se vpíjí
do mých temných očí
ještě je zavřu
to než se přivineš
stále budu toužit
unést tě víš
tam do jiného světa
tam někde za zrcadlem
plný divů možná zdá se
pohledem kloužeme
po stěnách našeho chrámu
kde červánky
vítají tmu i ráno
kde slunce má oči
ústa i nos
žádné úklady nepomohou jim
opustit mou představu
tak ponoř se jako když plaveš
do lásky téhle naší
ještě dnes ulehneš
ke spánku i bdění
zavřené oči nesou tu víru
až jednou je otevřu
zhmotní se vše
co přál jsem si kdy
totiž tebe lásko
i když ne tak dlouho to vím
jen jeden je konec
všech našich cest
na průsečík neznáma
tam stojí ta věž
vylezeme nahoru
tam až na cimbuří
a rozhlédneme se do kraje
který stal se domovem naším
budeme se držet za ruce
a navždy zahledění si do očí.