Král Sobec
KRÁL SOBEC
jako vždycky dnes
napíšu pár vět
spojil jsem svůj život
se stříbrnými rovnoběžkami
setkáváme se v dálce
a zase rozcházíme
na tom samém místě
můj svět jsou katedrály
plné cizích lidí
zachumlaní do kabátů
procházejí přes nádraží
na konci všech jejich cest
může být i prázdnota
na konci mých cest
může být i láska
v co vlastně věřím
kde nacházím se nejčastěji
jsou místa popsaná
i neznámá všem
až se všechno otevře
ty srdce nevěřící
až básně nebudou potřeba
všechno bude v nás
energie spalující
víra v lásku beze všeho
teplá jídla do dlaně
a návrat do ráje
až sníh bude nejteplejší
co zemi může potkat
až lidské duše
nebudou chtít bojovat
mám v rukách moc
nad svým životem
jiný nechci znát
jen ten můj mne zajímá
možná sobec
možná hlupák
nemám sílu měnit jiné
vždyť od sebe začít
je jedinou z cest
oklepu se od ledu
který v sobě mám
až slunce nad hlavou
vyjde jako tisíckrát
zatopíme v krbu
pár polínek dám
pak probudím se v šeru
když ostatní půjdou spát
tak věřím v lásku