Krev Ve Spáncích
KREV VE SPÁNCÍCH
probouzím se zase
uprostřed zapomnění
zdálky volá hlas
co láká mne do bažin
bludičky a víly
dnešní moji společníci
a hlava horká
motá se v horečkách
pod jedním nebem
s celým tím světem
na jedné zemi
s každým tím člověkem
uprostřed svého kruhu
který ti stále ruší
nenacházíš klidu
neklidné pohyby
při každém spánku
ani likér na spaní
nedopřeje odpočinku
myšlenka za myšlenkou
bez pozvánky tvojí
prochází tvou hlavou
a zanechává pachuť
úzkosti a rozčílení
ani skrz okno
nevidím dál než k lampě
všechno ponořené
do mlhy a deště
do toho všeho
ještě čistá tma
bez příměsí měsíce
hvězd i třeba jen letadla
ve své hlavě uvězněn
jako v hladomorně
až myšlenky vyhladoví tě
pak teprve umřeš usneš
ale ráno znovu
těžké další probuzení
a sladká chuť
na jazyku zase není
aspoň jeden bonbónek
snad si přeci zasloužím
chci vykouzlit úsměv
na svých tvářích
když vypadám jak neviňátko
a umět nosit masku
ještě trochu déle
než budu odhalen
brutálně a nenadále