Křik Mrtvých
KŘIK MRTVÝCH
jaké oči máš
když ty své přivřu
představuji si já
jak vůni kůže
která mne omámila
jakou hebkou kůži
to všechno v nás
navždy bude spojeno
chci ti všechno dát
když teď zrovna usínáš
a naše světy
zase se míjí
takhle budu stát
navždy vedle tebe
potřebuji snít
ve svých vzdušných zámcích
jako malé dítě
svou hlavu pod polštář
teď asi si schovám
nechci vidět nic
jen své nitro
na talíř si dát
koukat na něj skrze brýle
číst v něm neustále
ať konečně pochopím
jaký člověk jsem
když tvá blízkost je
tak klid mou duši
zase pěkně ovane
a vzletná slova nenahradí
tu květinu hříchu
co utrhl jsem náhodou
poslední dobou zapomenut
sám sebou v minulosti
všechno se mne dotýká
ale zase mizí
když nerozumím času
který kolem pluje
nedotkne se ničeho
tak křičím z plných sil
CO JE
a jen ozvěna se vrací
do náruče zpět
v co já vlastně věřím
není tento svět
jen v lásku dám
svou pýchu
a poté i pád
celá svůj majestát