Křik Nočních Dravců
KŘIK NOČNÍCH DRAVCŮ
mám na rukách
rosu všech rán
malý rybník tužeb
v němž rybky lovívám
na udičku našich snů
splněných za tisíc let
obletím s tebou
zase celičký svět
na konci podám ti ruku
do té tvé
zeměkoule v řetězech
jak vidí ji lidé
a ve vesmíru tolik síly
kolik si jen můžeš přát
záleží jen na tobě
zda budeš s otevřeným srdcem stát
a vnímat jí všechnu
a být chvíli v ní
nemít žádné předsudky
a láskou žít
dýchat jejím nosem
a vnímat ty vůně
které tě ponesou
přes tisíc řek
a tisíc údolí
špičatých skal
však není nic
co bys s ní nepřekonal
vždyť ty mi rozumíš
staletý básníku
tvé verše vytesané do skal
mají i dnes
svojí obrovskou hloubku
a tam můžeš stát
a vnímat ten svět
jenž padá ti k nohám
náhle a bez varování
kdo prožil lásku
je navždy už čistý
nemáme právo
pořád jen brát
vždyť jednou se rozpustit
všechno ze sebe dát
na talíř sebe
malého velkého
kdo tě zná doopravdy
přijde tam za tebou
jsi jediná květina
jsi modravá dálka
já mám jen v sobě
tvá něžná křídla
na cestu spolu
jednou odletíme
užít si svět
užít si sebe