Křik Ptáků
KŘIK PTÁKŮ
ze všeho stává se
jen obyčejná povinnost
co děláš každý den
je obyčejná rutina
tak se dívej
kolem sebe trošku víc
tak dívej se zase někam
kde bys chtěl raději být
moře pláže písek
hory slunce
všechno co jen přeješ si
bude ti neustále
ležet v hlavě
jestli máš srdce pochopíš
jestli jen kus ledu
cesty se nezbavíš
a nebude jen cíl
budeš jen ty
sám opuštěný
ve starém křesle
na zápraží sedící
vedle zanedbaného domu
co byl tvým životem
vcházíš těmi dveřmi
každý den
do svého nitra
a hledáš stále jen
sám sebe v záplavě
příkazů a zákazů
a pak dostaneš strach
z toho co vidíš
a musíš utéct
zanechat za sebou
všechno rozestavěné
a nikdy nedokončené
tak jen přestaň
na chvíli utíkat i blouznit
zkus se ponořit
do vnitřních světů
na světlo vyndat
jen jedinou větu
nechat se opít
třeba láskou
a na chvíli na všechno
co v sobě máš
prostě jen zapomenout
ať vždy se ti vrátí
co pošleš do světa
ať svíce stále hoří a nezhasíná