Květino utržená
KVĚTINO UTREŽENÁ
kráčejíc po zemi
míjím tajemnou tvář
v zrcadle sám sebe vidíš
lidský pláč
v očích pomněnky
v duši světa žal
trápení co vyrobíš si sám
jsi tajemná ve víru světa
hluk co přehluší
tlukot mého srdce
v lidské hlouposti
jsem padlý král
ze země nevstávám
padám na kolena
už jenom před tebou
v láskách školáček
a malou brašničkou
prvňáček s reparátem
do té role odsoudíš se
vím kdo jsi a nemýlím se
co chtěl bych já
je jen pomíjivé
není nároku na cizí osudy
trápení rodí zvláštní bolest
stejně jí přijímám rád
kdo bere nám sny
je největší nepřítel
co na tom že nesplní se
i tak jsi můj velitel
v každé slze je i láska
perla v koloritech světa
vedly se pro ní války
umírá se pro ní dál
i já dnes a denně bojuji
večer umírám
abych ráno znovuzrozen vstal
co stane se až nevstanu
až padnu opravdu mrtev
budeš plakat na mém hrobě
nestojím za pláč
jsem jen černé svědomí
ďábel bez těla
s matnou tváří
prázdná fráze jménem štěstí
tu jedinou přeji ti dál
nikdy se nedovíš
co pro mě znamenáš
to je mé tajemství
i když se v tobě ztrácím
naleznu jiný rozměr
dalších nový básní
nacházím mír a klid
v tvojí duši plamenné
oheň co vykřesala
jsi mých osidlech
lásko lásko
křičím do noci
odpovědí ticho zoufalé
stejně nevím kdepak jsi
chtěl bych se schoulit
do tvého náručí
nebudeš jinou
lepší nebo horší
budeš to stále ty
i v příštích životech
i kdyby nic nebylo
stále se mi na mysl vracíš
dáváme si málo
to je náš největší hřích
kdyby více bylo
smutek nás převáží
na prázdné loďce
mezi dvěma odlišnými břehy
cesta nás zavede
od mořského pobřeží
do zasněžených hor
od lásky na plážích
pod jednu deku ze smrčí
potkáme na cestách
spoustu cizích osudů
na jedné poslední křižovatce
rozdělí se naše cesty
chci od tebe jediné
jednu slzu do kapsičky
schovám si jí na památku
nechci umřít bez vzpomínky
na tu pravou lásku
co jsi byla ty
není čas jsme jen my
ta jediná slzička
navždy zbude mi
nebudu tě trápit láskou víc
co je v našich duších napsané
dobře si pohlídejme
tam je jediné místo
kam za mnou smíš LÁSKO.