Ledové Království
LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ
jako duše věčný nepřítel
můžu se zdát
nemám v dlani ani zrnko
svého rozumu
já na srdce jsem dal
už dávno ho mám
zase na svém místě
tam kde tlouct může
jediný pohled
do nitra sopky
do vřící lávy
dá mi pocit bezpečí
všechno to je jen obraz
něčeho nesmrtelného
té energie proudící v davu
klopýtat můžeš
po světě sám
přesto energie vesmíru
najde si tě
dám si sklenku
červeného vína
k tomu dobrou knihu
budu v noci číst
stíny na ulicích
co hledají sami sebe
utopí dnešní déšť
spláchne je do kanálů
a vítr bude hnát
jak loďky po proudu
listí mizí pod vodou
a naše slzy
na chvíli zaplaví
celou zem kolem nás
to mokré souznění
kdy nevidíš dál
než na dva metry
před sebe postav
neproniknutelnou zeď
jestlipak se v bezpečí cítíš
a kroky duní
otřásají tvou hlavou
a víno k ní též stoupá
já nemám strach o sebe
chci se dívat ještě dál
mám kolem krku
pověšenou lásku
neviditelný řetízek
na tvou šíji připnu
a jestli poznáš snění
ještě mnohem víc
čeká tě v životě
poznání ruku v ruce
snoubí se s mlčením
já poznávám tebe
když ráno se probouzíš