Lidské Proměny
LIDSKÉ PROMĚNY
zraněná pták
co padá z nebe
hledání sebe
v nekonečných hlubinách
věk tak rychle plyne
a já se pořád ptám
jaký smysl život má
chceš se dívat na krásu
která kolem tebe
v každičkém kamínku
navždy je ukrytá
ale tvé srdce krvácí
ztrácí pevnou zem
co pod nohama mý
hlavu z oblaků
zase ti vyndají
tvůj svět není o všem
co si myslíš
já v tvém náručí
pomalu umírám
a znovu s každým polibkem
zase se rodím
záchranná vesta
co držela mne nad hladinou
odplula s přílivem
kdo podá tonoucímu ruku
když zdá se sám sobě
navždy nemocen
tak jestli věříš
v nekonečnosti moří
a žádný další břeh
už tady není
dotyk a závan
všeobjímající věčnosti
náhle tě vyděsí
promarněný život
pod světly lamp
když bojíš se tmy
a jejích dlouhých stínů
věž nejsi sám
tohle je chůze
po neklidném světě
ruka uvadlá
a nohy rozedřené
pak přijde láska
a ty náhle věříš
tak ptám se zase
co ti doopravdy schází
čeho se bojíš