Malý Spratek
MALÝ SPRATEK
jak mé kroky zní
když dveře se zavírají
kde není slyšet nic
než jen nářek raněných
na bitevním poli
i mé srdce uvadne
závody v lásce
kdo miluje víc
a jiná slova
kterým nerozumím
ale útočí na mne
ze všech těch míst
kde jen se dá
moje hlava skloněná
ráda naslouchá
a pak se utápí v křivdách
které se nikdy nestaly
tak jen snad srdce
a tvá nekonečná láska
která ztratila břeh
jen tohle mě léčí
a dává sílu
všechno kolem snést
dívám se na nebe
a přemýšlím neustále
jak všechno kolem pluje
a mizí v zatáčkách
které nám osud
do cesty postavil
a za stromem
škodolibým smíchem
chce vidět naše reakce
tak já se odevzdávám
tomu větru kolem nás
nechám se kolíbat
a vnímat budu všechno
srdcem svým
dokud si to ještě
můžu dovolit
než sám sebe zapřu
než sebe pohřbím
a v plné zbroji vyrazím
proti celému světu
a svou válkou
budu chtít donutit
sám sebe pokořit
a ten cit lásky
v sobě zabít
jako kdyby mi mohlo být líp