Marnost
MARNOST
s myšlenkami nebo bez nich
z hlavou těžkou prázdnou
v kalných vodách oceánů
či průzračných bystřinách
všude cítím všude žiju
ještě tohle další ráno
vnímám a žiju
s očima dokořán
barvy stromů v hájích
pravda, bolest, víra
tráva barvu také ztrácí
kde jsem kdysi ležel já
sama se teď válí
suchá a bez barvy
s životem v kořenech
co zase na jaře vyrazí
s životem v podzemí
jak to asi pod hlínou vypadá
když padá sníh
je cítit alespoň jeho chlad
když vločky nevidíš
tam kde kdysi byly stromy
plné života a listí
dnes jen kmeny a prázdné větve
do očí šlehají
jak musí být stromu
když zavane ho sníh
cítí také zimu
kdo zahřeje jeho větve
oheň který jej spaluje?
v modlitbách
kolem starých roklí
kameny mlčenlivé
jak jim musí být
když dolů je hodím?
za letu a po přistání
s natlučeným kožíškem
bolest je lidská nebo není
jak se budu cítit já
až krev mi odteče
do kanálu na rohu ulice
budu cítit chlad a zimu
nebo bude jen tma
slunce natahuje stíny
strašidelně mě omotávají
ještě kousek
zapadne za támhle ten mrak
a stíny zmizí
tak jako jednou já
tak jako všechno co je
pomíjivé a promarněné.