Měsíc Je Tak Daleko
MĚSÍC JE TAK DALEKO
letem světem
svůj jediný hřích
když nedělal jsem
to co jsem doopravdy cítil
zapřel své srdce
a zapomněl na tebe
jen chtěl projít
skrze pichlavé křoví
a najít tu princeznu
kdesi ve věži spící
probudit jí polibkem
všechno přisvojit si
a pak klidně žít
nepřemýšlet nad nesmysly
jen tak prostě přežívat
a královský trůn
cizí země obývat
teď když slyšíš ta slova
utíkej do neznáma
má jediná milá
tušíš ve slovech
kdo jsem doopravdy já
jaké tíhy v sobě nosím
a dokážu ti je vůbec říct
jestli je něco v nekonečnu
proč na to někdy nevěřím
je to někde tak vzdálené
jako ostrov v moři
jediná kapka mých slz
změní něh světa
v mém srdci
ale navenek krásná maska
která nemění podobu
úsměv jak z pohádky
a tašku na dárky
od vás všech
když mi je chcete dát
přes vaše úsměvy
i já stejně jako vy
cítím tu faleš
a teď klidně hrajte dál
já přistoupil na vaši hru
tak na šachovnici osudu
ohlásím další tah
aby bylo jednou jasno
kolik tahů dopředu
mé kroky jsou známé
a v lásce její slzy
kapesníkem ze srdce otřu