Mezi Řádky
MEZI ŘÁDKY
ohobluji pár prkýnek
a pak si složím rakev
ulehnout mezi polštáře
jen si tak odpočinout
a nechtít chvíli nic
mám trošku depku
když se svět točí
někdy se ho bojím
a vracím se zpět
tam někam do lůna
příroda je krásná
když na ni hledím
ještě se vypravit
na kousek cesty
věřím všem lidem
a přesto se jich bojím
dilemata věčných životů
tolik jich mám
a slz plnou tvář
nerozumím tomu
když v hlavě jsem
srdce se bojí
a tak jen tiše tluče
snad aby nebylo slyšet
dívej se do očí
svému opravdovému já
možná se to povede
a knížku odložím
jen někdy si rozumět
se svým já
polštář pod hlavou
a střechu odnesl vítr
konečně vidím nebe
jak to bylo jednoduché
ještě to přenést do svého života
kdyby to člověk uměl
jen v lásku věřím
přesto se někdy ztrácí
a vítr se prohání
mezi stěnami
jeho hlas slyším
jen mu porozumět
srdce všemu rozumí
a jámu doopravdy věřím
má lásko opravdová
sám se někdy ztrácím
pak cesta k tobě
můře být delší
než chtěl bych sám