Milování Bez Konce
MILOVÁNÍ BEZ KONCE
nedívej se tak smutně
tvé oči krásné
jsou studánky
jen tvé slzy vidím
tuším za nimi
ten svět plný her
souznění a milování
to tvé opravdové já
chci se ti do nich podívat
možná je všechno
někdy tak smutné
ale až slunce
vyjde na obzor
řekni mu všechno
co jsi vlastně ty
kam kráčíš a s kým
nejsou žádná cizí slova
kterým nerozumíš
já vlastně byl tu pořád
o tebe se opíral
nemít v sobě touhu
dávno bych zemřel
není slunce bez mraků
není hloubky bez bolesti
tam kde teď se ztrácíš
znovu se nalezneš
svůj svět nekonečný
otevírá náruč
když do něj vkročíš
k čemu dny světové
k čemu dálky bez smyslu
být pořád na cestách
a necítit lásku
to radši zemřu
tady v tomto křesle
můžeš se usmívat
i kráčet proti větru
stejně tě poznám
i v tomhle davu
vždyť jediná
mezi tisícovkou žen
tys ta pravá
a já cítím srdce tlouct
cítím tu sílu
když mezi prsty
utíká nám ten čas
kdy ještě doopravdy žijeme
kdy se touláme
sami v našich hloubkách